Dvacátá stopařská hospoda

Naše dvacátá hospoda se uskutečnila v hospodě Na Hrádku. Protože jsme se obávali, že bychom se se štamgasty příliš mačkali v hlavní místnosti, domluvili jsme stoly v saloonu pro 90 osob. A výsledek se dostavil: sešla se nás slušná banda v počtu 9 lidí. Limoges, Pudl a Psycho seděli v sále už před šestou, pak ještě dorazili ibiškovi, Rudíci, dr. Ječmínek a Mokosh. Číšník si hbitě podle účtenek zapamatoval naše jména a začal nás zásobovat pivy - obzvlášť si oblíbil charakterního Miloše. Ale konec zábavy, začíná program.

Clifford připravil referát i kvíz a poté ochořel, a tak náš přínos večeru spočíval v tom, že jsme zvětšili fonty, abychom byli schopni přečíst vše, co náš syn vyšťoural o blízkém Strahovu. Neboť „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp, a to sportovci Strahov.“ Pozorní posluchači se dozvěděli nejen informace o Masarykově stadionu, stadionu Evžena Rošického, sletech a spartakiádách, ale byli zavaleni i čísly o počtu návštěvníků na porevolučních koncertech. V následném kvízu nakonec slavili úspěch nejen pozorní posluchači, ale především pozorní čtenáři stopy "Všecky krásy Břevnova". Správná odpověď na poslední bonusovou otázku: Kteří fotbalisti vyrůstali na břevnovském plácku pod strahovským kopcem, určila dva vítěze se shodným počtem 12 bodů: Psycha a Miloše, o třetí se dělili s počtem 9 bodů dr. Ječmínek (Na Hrádku domluvil poslední detaily operace Pudlova kolena) a Rudik. O konečném pořadí tedy rozhodovala rozstřelová otázka: Pro kolik cvičenců byl velký stadión postaven. Rozptyl byl opravdu značný, zvítězilo nejmenší Psychovo číslo. A tak se Psycho stal šťastným majitelem intarzovaného moskevského olympijského Míši (náš svatební dar) a spolu s dr. Ječmínkem obdržel svatební piva Čepec a Pantofel z domácího pivovaru Modrá Vosa. Limoges se musel spokojit s téměř zlatou medailí a Bohemkou.

Stupně vítězů, fota, volná zábava. Bez kompletního vedení jsme se pak my pěšáci domlouvali, jak zachránit stopy, kterých by nám bylo líto, aby zanikly. Život stopaře je tvrdý, už dnes vyrážíme do Kunratic.

Každopádně to byl moc hezký a příjemný večer, díky menšímu počtu jsme se mohli bavit všichni dohromady. Už teď se těšíme na dvacátou první hospodu - kdy, kde?

Zuzana a ibišek