Posledním pivovarem PL „Kde se pivo vaří 2“, navštívený poslední prosincovou středu roku 2023, byl pivovar Cobolis založený v roce 2018 v pražských Kobylisích.

Samotný pivovar je v suterénu budovy. Varna je třínádobová o objemu 20 hl. Spilku a sklep tvoří deset CKT (cylindrů), z toho čtyři 40 hl a šest 20 hl. Přímo nad pivovarem
se nachází originální restaurace která nabízí široký pivní sortiment z produkce pivovaru
a tradiční i moderní českou kuchyni…

Ochutnat zde je možné tradiční česká piva - Předák 10°, Praotec Ležák 12°, Tmavá Pramáti 12°, německá - Bavorský inkvizitor 11° či 13°, Kouř 14° či speciály typu IPA (např. Grizzly 18° nebo Australian Secret 22°), APA (např. Nevada 11°), Stout (Meč světla 24°) a mnoho dalších pivních stylů…

Možnost je i pivní minidegustace…

…nebo velké degustace. Tak přijďte pobejt a Dej Bůh štěstí!

Druhým pivovarem PL „Kde se pivo vaří 2“ byl Parostrojní pivovar Lobeč, navštívený v červnu 2023. Pivovar byl založen před rokem 1586, kdy se datuje první písemná zmínka
- kdy ho Jindřich Lobečský z Lobče prodává své sestřenici Bohunce Kelblové z Geyzinku.

Po stavovském povstání získává pivovar jako spoustu dalšího majetku Albrecht z Valdštejna. V roce 1631 vyprodukoval 19 várek po 20 sudech a náležely k němu tři hospody a devět krčem.
V roce 1878 dostává do správy sládek Bohuslav Keller, který pivovar zmodernizoval a zvýšil výstav až na 3 000 hl ročně. V roce 1891 pivovar koupil JUDr. Rudolf Cicvárek, právník a poslanec zemského sněmu, který investoval do přestavby a modernizace pivovaru na parostrojní provoz s varnou na 60 hl piva a roční produkcí 10 000 hl.
V roce 1903 kdy pivovar upadá a zadlužuje se, dostává se k vedení sládek Josef Tománek. Pivovar zažívá zlaté časy, výstav se vrací na 10 000 hl. Od roku 1911 získává pivovar také koncesi k výrobě sodovky a limonád. Dnes se zde na jeho počest vaří speciální 13° Jantarový ležák Tománek.

První světová válka se na pivovaru podepsala. Nedostatek surovin a růst cen snížil výrobu na pouhou desetinu. Bez dodávky ječmene si sládek vypomáhal, jak se dalo. Přidával rýži, cukrovku, dokonce i trávu pejřavu. V roce 1918 se na frontu dostává i Josef Tománek. Ani po válce se mu již nepodařilo vrátit pivovaru lesk a jeho odchodem v roce 1921 nastalo období prodělků, až musel být provoz v roce 1925 přerušen a společníci hledali kupce.

V roce 1927 byl pivovar prodán konkurenci a Společenský pivovar v Podkováni si zajistil dominantní pozici v kraji. Konkurenční pivovar se o Lobeč nestaral a ve 30. letech výstav spadl až na pouhých 3 500 hl. V roce 1943 byl pivovar uzavřen.
Bývalý pivovar zakoupili v roce 2007 architekti Jana a Pavel Prouzovi, od roku 2009
započaly stavební práce a od roku 2015 byla obnovena výroba piva.

Dnes zde můžete ochutnat tradiční česká piva - Světlý ležák 11°, Jantarový premium ležák 13° Tománek, německá piva - Světlé výčepní Keller 9°...

ale i speciály typu IPA, APA, Stout, Belgická trappistická piva typu Dubbel a Tripel, ale i Lambická a mnoho dalších...

Po celodenním výletu vláčkem KŽC, se spoustou piva a nových vědomostí jsme se mohli vydat na cestu domů.

Tak jako každoročně, letos již po desáté, máme za sebou novoroční výlet spojený s Výroční schůzí Pivní stopy za rok 2023. Tentokrát se "děj" akce odehrával na železnici a v přilehlých nádražních hospodách.

Sešli jsme se v Nádražní restauraci Braník, kolem deváté hodiny ranní. Někteří sice avizovali, že budou držet místa již od osmi hodin, protože restaurace otvírá už od sedmi, ale když jsme kolem deváté přišli, byli jsme zde mezi prvními. Postupně se nás na startu sešlo 16 výletuchtivých stopařů a hostů. Jmenovitě Psycho, Pepin, Zuzana, Ibišek, Sova, Rudík, Ivanka, Pudl, Mára, Zdenička, Mydli, Maple s vodícím psem Ninem, Nesty, Alan (česky rozumící, ale nemluvící Ir) a samozřejmě i my, Tukky a Mokosh se psem Niem. Jaruška byla bohužel nemocná, a Luciferka nás přijela jen pozdravit, protože byla nemocná Kristýnka.

Po vypití několika startovních půllitrů branického pivečka jsme přesně v 9:41 nastoupili do posázavského pacifiku směr Čerčany, naše výstupní stanice ovšem zněla Restaurace Na Zastávce, Prosečnice. Zde nás čekala krásná a útulná nádražní hospůdka opět s branickým pivečkem, nesmělým panem vedoucím, který v tuto dobu nečekal prakticky narvanou hospodu (námi). Zde kromě občerstvení tlačenkou a jinými pochutinami proběhl první z přetěžkých kvízů, které jsem pro vás nachystal, a to na téma "železničářský slang". Dnes již tedy všichni víte, kde jsou Bulhary, či co znamená, když strojvůdce líže klacek a dokonce i víte co je modrá p... .

Po občerstvení, zaplacení a rozloučení se s panem vedoucím následoval další přesun posázavským pacifikem, tentokrát do Čerčan. Po cestě jsme vyhlásili některé stopařské kategorie za uplynulý rok. Autorem roku 2023 se stal Ibišek za pivní stopu Chvalský mír. Štamgastem roku 2023 za nejvíce nasbíraných korunek se stala Zuzana s výkonem 26508 korunek (druhé místo Maple 21103 korunek, třetí místo Pudl 19383 korunek). Otvírákem roku za nejvíce prošlých opakovaných pivních zastavení se stala Zuzana, která v loňském roce prošla 157 pivních zastavení (druhé místo Maple 110 zastavení, třetí místo Pudl 104 zastavení).

V Čerčanech jsme navštívili Restauraci Barandov, která je přímo naproti nádraží. Zde jsme si dali pivka z pivovaru Březňák a vyplnili druhý kvíz, kde byl úkol rovněž nelehký, a to poznat různé piktogramy objevující se ve vlakových jízdních řádech. Po vyhodnocení kvízu a zaplacení útraty (pivo za 36 Kč) jsme se vydali dále, teď ne vlakem, ale po svých. Následoval totiž asi 1,5 km dlouhý pěší přesun do další z nádražních restaurací, a to do Restaurace Pyšelka.

Zde jsme výborně poobědvali, vlajkovou lodí této restaurace je "řízek jako kráva", který se tedy opravdu nevejde na talíř. Ale i ostatní jídla byla výborná (Mydliho oblíbené hovězí kostky), takže nebyl důvod k žádné nespokojenosti. K tomu plzeňské pivko či desítka Radegast. Zde jsem vám přednesl pár slov k budoucnosti či spíše nebudoucnosti pivní stopy, které jsem měl na srdci. Ano, přátelé, činnost Pivní stopy dále záleží na vás. Jak jsem řekl, budu vám dělat servis našich stránek či nálepky, pokud bude zájem, můžou vznikat nové pivní stopy i pamětní listy (což se ostatně děje, za nedlouho vychází PL Kde se pivo vaří, tam se dobře daří 3.). Já už svoji pozornost zaměřil na X. pivní kemp, který v těchto dnech začínám připravovat. Ale zpět do Pyšelky, po pozdním obědě nás opustili a odjeli domů Nesty s Alanem a Sovou. My ostatní jsme ještě poseděli a poté se začali chystat na další přesun, tentokráte po trati císaře Františka Josefa do Strančic.

Ve Strančicích v Restauraci U Milotů hned naproti nádraží jsme si, kromě piv, dali poslední z kvízů, a to poznávání nádražních budov a jejich přiřazování do správných měst. Hádání bylo trochu ulehčeno tím, že šlo o nádraží, která jste museli projít, pokud na pivní stopy jezdíte vlakem. Po vyhodnocení jsme vyhlásili vítěze, kterým se stal Ibišek. Ten již ale vítěznou knihu "Vůně pražských nádraží" ve své knihovně má, a tak ji daroval Pepinovi. Déle jsme se už nezdržovali, protože nás čekala na dnešním výletě poslední nádražní restaurace a hlavně vyhlašování Stopaře roku 2023, proto jsme se opět vlakem přesunuli do stanice Praha-Hostivař. Ve Strančicích nás opustila Ivanka.

Zde v bývalé nádražní budově sídlí Restaurace U Hostivařského nádraží. Poněkud začouzená hospoda s kouřícími kamny a výčepním nám nabídla pivka nejen z Braníka, ale i z Cvikova či Pardubic. Zde se náš dnešní "večírek" rozjel opravdu naplno, takže z něj mám pouze kusé informace. Nejdříve proběhla volba Stopaře roku 2023, dle tajného hlasování zbylých stopařů se do závěrečné volby probojoval Pudl, Pepin a Mydli. Z této trojice pak dalším tajným hlasováním vzešel Stopař roku 2023, kterým se stal již podruhé za sebou Pepin. Gratulujeme.

Rád bych napsal, že jsme se poté rozjeli v klidu do svých domovů, ale nestalo se tak. Rozjela se tedy pijatyka nevídaných rozměrů, kterou ukončila až zavírací hodina nádražní restaurace. Až poté jsme se pomalu ale jistě, někteří v doprovodu, a někteří naloženi do svých aut, rozjeli do svých domovů. Tuto část závěrečného večírku znám ale pouze z vyprávění.

Pro Pivní stopu sepsal za dobré paměti Tukky.

PS - že jsme se s Mydlim tak znemožnili, oba, pitím becherovek, mělo svůj důvod, to jsem se ale dozvěděl až v neděli dopoledne, kdy jsem doma předstíral střízlivost a to, že mi vůbec nic není. Vždyť hattrick do brány Finů v "bronzovém obratu z říše snů" na MS v hokeji hráčů do 20 let dal hráč BECHER.

Milí stopaři,

jelikož jste rozhodli „O mně beze mě“ , že lednová 56. hospoda je v mé režii, dovoluji si vás tímto pozvat na čtvrtek 25. ledna do restaurace Horkých pivní sanatorium, v Praze-Libni, ulice Koželužská 595. Jak možná někteří víte, v této hospůdce rád sedával jeden z našich nejznámějších spisovatelů – Bohumil Hrabal. A tím také oslím můstkem přejdu k tématu našeho setkání, kterým bude Bohumil Hrabal a další známé české osobnosti. Můžete se tedy těšit na krátké seznámení s tímto spisovatelem a v kvízu si provětráme znalosti i o ostatních známých českých osobnostech. Těším se na vás ve čtvrtek v šest!

Přátelé, kamarádi, stopaři...

Rok se z rokem sešel, a tak si vás dovoluji pozvat na novoroční výlet spojený s výroční schůzí Pivní stopy za rok 2023. Organizace výletu se opět, jako loni, ujal Pepin s pomocí Ibiška. Podle názvu je vám už určitě jasné, že téma letošního výletu je železnice - vlaky - nádraží a hlavně nádražní restaurace. Projedeme se nejdříve "Posázavským Pacifikem" do Čerčan, kde po kraťoučké vycházce cca 1,5 km (prakticky jen přesun mezi nádražkami, na který je škoda použít vlak), pojedeme zpět ku Praze po "Dráze císaře Františka Josefa".

Sraz na tento výlet bude v sobotu 6. ledna 2024 okolo 9:00 hodin, v Nádražní restauraci Braník. Skalní příznivci mohou tuto restauraci navštívit už od sedmé hodiny ranní, kdy restaurace otvírá, a osvěžit se před cestou několika chutnými branickými pivečky či posnídat nějaký vydatný pokrm z místní kuchyně. POZOR! V 9:41 hodin nám z nádraží Praha-Braník odjíždí vlak, takže kdo nestihne do této doby přijít, tak se pravděpodobně výletu nezúčastní. Vlak nečeká!

Původně jsem nechtěl vytvářet žádné kvízy, ale když jsem 27. prosince viděl, s jakou chutí odpovídáte na přetěžké otázky Pepinova kvízu z pivovarnictví středočeského kraje, nakonec jsem se rozhodl, že nějakou tu soutěž také nachystám, i když železniční tématiku máme dost probranou z Výroční akce v roce 2021. Pro vítěze budu mít hodnotnou cenu a to knihu "Vůně Pražských nádraží", kterou se mi dnes podařilo zakoupit z druhé ruky (doufám tedy, že přijde včas).

Výroční schůze PS 2023, na které již tradičně zvolíme Stopaře roku, proběhne v rámci výletu někde po cestě, tentokrát nepočítám s nějakou větší akcí či oficiální závěrečnou hospodou (jako to bylo dříve) po návratu zpět do Prahy, ale určitě se hrstka přeživších a nejodvážnějších stopařů někam po akci přesune. Zatím ještě nemám k dispozici přesnější odhad návratu do Prahy, hned jak budu vědět bližší informace, napíšu je sem na web a do stopařského messengeru.

Vstupné na tuto akci činí 119 Kč na osobu, v ceně nejsou zahrnuty žádné jízdenky do vlaku. Jaké nádražní restaurace navštívíme, a tedy i jaké jízdenky koupit, to je samozřejmě primárně tajné, ať máte překvapení, ale kdo by si chtěl jízdenky zajistit dopředu, tomu informace na přání pošleme emailem.

A poslední informace: jako vždy, výletu se zúčastníte na vlastní nebezpečí.

Prosíme všechny, z organizačních důvodů, aby do komentáře pod článek napsali, zda se akce zúčastní, či ne. Ti, kteří budou chtít poslat trasu kvůli nákupu lístků dopředu, prosíme připište tento požadavek též do komentáře. Děkujeme.

Těšíme se na vás
Tukky, Pepin a Mokosh

Přátelé stopaři,

srdečně vás zveme na šestý výlet z PL Kde se pivo vaří 2, který nás tentokrát zavede do pražského pivovaru Cobolis, který od roku 2018 vaří vynikající pivečka.

Sejdeme se ve středu 27.12.2023 v 11,30 hod v Kobylisích v Restauraci Na Pěšivách (Na Pěšinách 8/38). Procházka do pivovaru je dlouhá cca 6km (částečně kopíruje PS009, možnost plnění), pro stopaře kteří nechtějí jít celou trasu možnost individuální procházky s cílem cca v 18,00 hod v Pivovaře Cobolis.

Cestu nám opět zpříjemní kvízeček, tentokrát na téma "Pivovarnictví ve Středočeském kraji a Praze", pro všechny pak hojná ochutnávka místních piv. Těšíme se na hojnou účast...

Kdo ví, že se výletu zúčastní, toho prosíme, aby se přihlásil v komentáři pod článek, a dal vědět zda a kde se připojí.

Pivovar Perron v Roztokách sídlí v prostorách u bývalé nádražní restaurace. Lze k němu dojít od vlaku Nádražní ulicí nebo podchodem směrem k Vltavě a poté projít zámkem. Cesta k zámku je lemována působivým murálem, který zobrazuje všechny krásy Roztok, tedy i penicilínku, čističku a nádraží.

Právě poloha pivovaru, která leží v těsném sousedství vlakového nástupiště, byla inspirací pro název piva Perron. Příběh roztockého pivovaru začíná v roce 2016, kdy začal Pavel Šnajdr coby „homebrewer“ vařit v malém domácím pivovaru vlastní piva. V roce 2020 založil společnost Pivovar Roztoky, který je dočasně tzv. létajícím pivovarem. Momentálně svá piva vaří v Hostivaru. V roce 2021 byla otevřena prostorná venkovní zahrada.

V době naší návštěvy byla na čepu vlastní jen Roztocká 11.

V dalším plánu, již z roku 2020, je výstavba vlastního pivovaru a pivovarské restaurace. Obojí se má nacházet v prostorách zchátralé nádražní restaurace v Nádražní ulici čp. 56.

A tak ochutnávka jednoho piva, několik projíždějících vlaků a jdeme dál, přeplavat Vltavu a poté do Zdib.